top of page

ZÁMEK

Zámek je rozsáhlá, umělecky bohatě zdobená, velkolepá budova, která sloužila šlechtickým rodům a později též členům velkoburžoazie jako reprezentativní a pohodlné sídlo. Množství zámků vychází ze základů hradní a někdy také klášterní koncepce, liší se však tím, že postrádá opevnění. 

Rozlišuje se několik různých druhů zámeckých staveb: stavby obehnané příkopem nebo postavené na řekách či jezerech bývají označovány jako vodní zámek. Lovecký zámek (častěji „zámeček“) sloužil jako přijímací místo dvorní společnosti při pořádání honů na zvěř. Jako letohrádek bývá označována stavba, jež svými rozměry může sloužit jako rezidence, která však převážně sloužila jen k potěšení a odpočinku, méně často pro státní záležitosti, např. Letohrádek královny Anny na Pražském hradě. Jako letní sídlo označujeme budovu, jež je osídlena jen sezónně, jako např. Trojský zámek v Praze-Troji. Mnoho z těchto označení je však víceméně orientační a často se mohou mísit a mnoho zámků může být také v průběhu staletí rozšiřováno a přestavováno. Palácem všeobecně nazýváme obzvláště reprezentativně vyvedené obytné a vládní sídlo. Tento pojem, s nímž se také často setkáme ve spojení s orientálními nebo antickými zámeckými stavbami, je přejat z italského Palazzo a můžeme jej v různých obměnách najít v mnoha jazycích: v Anglii se reprezentativní stavby označují jako Palace, ve Francii slovo Palais označuje reprezentativní městskou stavbu (v protikladu k Château, což je zámek v krajině). V zásadě však neexistuje žádná přesná definice obou pojmů (zámek a palác), a proto někdy bývají v českém jazyce používány záměnně.

Historie zámeckých staveb se v Evropě se začíná rozvíjet s koncem středověku a počátkem novověku. Zásluhou vynálezu střelných zbraní ztrácely stále více původní opevněné, nepohodlné hrady stísněné v silných zdech ze své funkce ochrany a obrany. Společně s rozvojem a zdokonalováním střelných zbraní se měnila i vojenská taktika a z mnoha hraničních sporů, rodových válek (ale též skrze šikovnou sňatkovou politiku) z maličkých království, knížectví a vévodství či hrabství pomalu vyrůstaly větší celistvé státy. Jelikož hrady v důsledku zranitelnosti proti stále účinnějším dělům poskytovaly sotva ještě nějakou ochranu, mělo to na druhou stranu ten dopad, že byl na stále větším území a na delší dobu nastolován mír, a již nic nestálo v cestě k uskutečnění přání i nutnosti pohodlnějších a reprezentativnějších obytných budov. Tak jak zámky vznikaly, můžeme shrnout jejich uměleckohistorický vývoj do několika větších vývojových epoch.

 

Románský sloh - Gotika
Renesance
Baroko

Za časů středověku byly čistě zámecké stavby řídké. Nejsilnější důraz byl kladen na bezpečnost a pro dosud ranou šlechty se stavěly hrady coby sídla. Ty chránily před nepřátelskými sousedy a leckde vytvářely střed budoucích zámků a měst.

 

Klasicismus

Klasicismus dal vzniknout novým stavbám, které měly klidnější a jasnější linie, jak např. zámek Neuhardenberg nebo Kurfiřtský zámek v Koblenci. Staré barokní zámky byly přezdobeny, vnitřní rokajové dekorace již platily za staromódní a překonané a okázalá výzdoba byla odstraněna. Společně s bujností baroka a rokoka zanikaly také symetrické, esteticky propracované zahrady stále častěji ustupovaly přirozeně působícím parkům v anglickém stylu. U mnoha staveb se však také mísily zahradnické styly.

V renesanční Itálii vyrůstaly od 16. století vedle městských palazzi první samostatně stojící villy již od dob antiky, jako například La Rotonda poblíž Vicenzy. Tyto domy, postavené pro bohaté městské aristokraty, jsou prvními stavbami evropského novověku, při jejichž stavbě bylo již v popředí stálo přání po pohodlí nebo reprezentativnost a stavební plány zahrnovaly začlenění okolního prostředí, přírody nebo vzhledu města.

Historismus

Od 19. století vznikal sloh historismus, jenž ve všech svých podobách a projevech vycházel z někdejších slohů a tím vznikala díla od novorománského, novogotického a novorenesančního až po stavby v novobarokním slohu. Staré evropské stavební slohy byly nově vykládány a imitovány, často dokonce rozmanitými způsoby společně slučovány. Na mnoha místech se stavělo v romantickém charakteru starých hradních zřícenin a ty byly přetvářeny, jako u zámku Stolzenfels, ovšem existují i díla, v nichž se stavitelé navracejí k barokní renesanční formě (např. Zvěřínský zámek) a vytvářejí historicky vyhlížející novostavby. Jelikož doba převelikých zámků byla ve většině zemí již za svým zenitem, z důvodu sílící měšťanské vrstvy pozbývala šlechta pomalu svou moc a vliv a velkolepé stavební projekty byly čím dál řidší.

Příchod Baroka se začal projevovat v 17. století a vstoupil na půdu kvetoucího absolutismu. 

Stavby se zdobily mimořádným množstvím sloupů, pilířů a soch. Uvnitř budovy byly umístěny pokračování reprezentačních místností a slavnostních sálů, rytmicky se stupňujících vedlejších budov a postranních křídel k velkému Corps de logis uprostřed, jemuž zpravidla předcházelo veliké čestný dvůr. Samotný půdorys stavby byl ornamentem a gigantické zámecké parky prodlužovaly architekturu ven do krajiny. Epocha skončila rokokem, které bylo posledním, velice hravým vyvrcholením barokního umění.

© 2014  Karviná

bottom of page