CESTOVÁNÍ

SPIŠSKÝ HRAD

 

Spišský hrad tvoří spolu s městečky Spišské Podhradie a Spišská Kapitula souvislou historickou sídelní jednotku tvořenou třemi různými sídly. Každé sídlo bylo něčím typické:

 

Spišské Podhradie - městečko tvořící hospodářské zázemí hradu a kapituly

Spišský hrad - centrum královské moci na Spiši

Spišská Kapitula - centrum církevní moci na Spiši

 

Spišský hrad je situován pod horským průsmykem Branisko, kterým procházela prastará obchodní cesta. Hradní kopec byl osídlen již od mladšího paleolitu. Na přelomu letopočtu vzniká na hradním návrší rozlehlé laténské hradiště. Slovanské osídlení se však neobjevuje na hradním návrší, nýbrž se koncentruje na sousední náhorní plošinu Dreveníka. Opětovné osídlení hradního vrchu nastává v průběhu 12. století v souvislosti se začleněním severovýchodního Slovenska do rámce Uherského království.

 

V té době vzniká románský hrad s mohutnou obytnou věží kruhového půdorysu na nejvyšším vrcholu hradního skaliska. Tato věž však byla zanedlouho zničena, pravděpodobně v důsledku tektonické poruchy podloží a nahrazena v první třetině 13. století současnou věží postavenou v jejím těsném sousedství. Počátkem 13. století je postaven rovněž románský poschoďový hradní palác[1] s hradní kaplí, která sloužila nejenom hradnímu pánovi ale i proboštovi kapituly, která se usídlila na úpatí hradu ve věžové stavbě v prostorách dnešního románského předhradí.

 

Spišský hrad jako jeden z mála hradů odolal tatarskému vpádu v roce 1241, poté bylo však zesíleno jeho opevnění. Na hradních stavbách a později i na stavbách ve Spišské Kapitule a v blízké obci Spišské Vlachy pracovali zedničtí mistři ze severní Itálie. V průběhu 14. století bylo vybudováno nové velké hradní nádvoří a v průběhu 15. století byl vybudován tzv. Dolní hrad - rozlehlé předhradí, které bylo sídlem vojsk Jana Jiskry z Brandýsa. Toto předhradí bylo vymezené hradební zdí, dvěma obytnými věžemi a vstupní věží. V centru se nacházela samostatně opevněná pevnůstka.

 

Noví majitelé hradu v druhé polovině 15. století - Zápolskovci se snažili přeměnit horní hrad v reprezentativní šlechtické sídlo a doplnili hrad o nové budovy včetně nové hradní kaple postavené na volném prostranství.

 

V časech renesance patřil Spišský hrad Thurzovcům a Csákyovcům, kteří dále horní hrad přestavovali včetně staveb dalších budov a změn funkčnosti stávajících budov. Byl změněn vstup na hrad a přizpůsoben možnostem dělostřelecké obrany, románský palác byl změněn na zbrojnici, na nádvoří byly vybudovány arkády a pavlače. Hrad přesto přestal vyhovovat nárokům šlechty na pohodlné bydlení a byl panstvem počátkem 18. století opuštěn[1] a v roce 1780 vyhořel a změnil se ve zříceninu.