Telč

Po požáru města v roce 1387, při kterém pravděpodobně definitivně zanikl první telčský hrad, se Telč ocitla bez panského sídla. Ve 3. čtvrtině 14. století proto nechal Jindřich III. z Hradce postavit na místě dnešního zámku, přesněji v jeho severovýchodní části, vodní hrad. Jindřichův syn Jan III. z Hradce držel ochranou ruku nad mistry pražské univerzity, především pak nad Stanislavem ze Znojma. Obdobně se choval i jeho syn Jan IV., přesto byl telčský hrad dne 21. září 1423 dobyt husity. Pánům z Hradce se jej podařilo získat zpátky a lednu 1437 zde pobýval císař Zikmund Lucemburský. Jan se později stal členem Jednoty strakonické a postavil se proti králi Jiřímu z Poděbrad. Po Janově smrti v roce 1452 panství zdědil jeho syn Jindřich IV., který se roku 1463 postavil proti králi. Roku 1471 se pak zavázal uherskému králi Matyášovi Korvínovi. Po uzavření olomouckého míru uznal za panovníka Vladislava II. a ten jej jmenoval komorníkem Království českého. V Telči stihl nechat hrad přestavět v duchu gotiky, ovšem během lovu dne 15. ledna 1507 Jindřich nešťastně umírá. Telč tak zdědil Adam I. z Hradce, po jehož smrti v roce 1531 došlo k rozdělení panství a Telč získal mladší Zachariáš z Hradce. Za vlastnictví Zachariáše zažívala Telč největší rozmach. Právě on nechal přestavět hrad na zámek. Zachariáš z Hradce nechal přestavět gotický hrad na renesanční zámek a vytvořil z něj svoje reprezentativní dílo. V letech 1551-1552 se zúčastnil výpravy českých velmožů do Janova. Tady se seznámil s italskou renesancí a tato zkušenost se poté promítla do přestavby telčského sídla. V roce 1553 se oženil s Kateřinou z Valdštejna, díky které získal panství Polná. V roce 1589 po Zachariášově smrti panství zdědil jeho synovec Adam II. z Hradce. Na počátku 17. století, po vymření pánů z Hradce, se zámek dostal do vlastnictví Slavatů a to prostřednictví sňatku Lucie Otýlie z Hradce s Vilémem Slavatou z Chlumu a Košumberka. Slavatové se pokusili o obrácení obyvatel Telče na katolictví, jak dokládá jezuitský kostel Jména Ježíš, vystavěný v blízkosti zámku. Do architektonické podoby zámku výrazněji nepromluvili ani následující majitelé – Lichtenštejnové z Kastelkornu a Podstatští z Lichtenštejna. Jejich pozornost se zaměřila především na úpravy zámeckého parku, kde došlo k výstavbě empírového skleníku.

www.wikipedie.cz