Hukvaldy

První zmínky o hukvaldském hradu pocházejí z roku 1285, jeho počátky sahají asi do poloviny 13. století. Za zakladatele Hukvald jsou považována německá hrabata z Hückeswagen. První z nich, rytíř Arnold z Hückeswagen, přišel do českých zemí na pozvání českého krále Přemysla Otakara I., aby zde zprostředkoval sňatek Přemyslovy dcery Anežky s anglickým králem Jindřichem III. K sňatku nakonec sice nedošlo, ovšem Arnold už v diplomatických službách českého panovníka zůstal a dostal od něj území na severovýchodě Moravy. A právě zde patrně až někdo z Arnoldových potomků založil někdy po roce 1250 hrad Hukvaldy. V polovině 14. století hrad poprvé získali olomoučtí biskupové, kteří byli také nejčastějšími vládci hradu. Jejich vlastnictví bylo v roce 1355 dokonce potvrzeno papežskou bulou, která zároveň zakazovala hrad prodat nebo zastavit. Ovšem nepříznivá finanční situace olomouckého biskupství vedla i tak k dalším zástavám a hrad také v následujících desetiletích často měnil majitele. Vlastníky hradu se tak stali např. uherský král a pozdější císař Zikmund či známý husitský hejtman Jan Čapek ze Sán, nechvalně proslulý svou údajnou zradou v bitvě u Lipan. V roce 1465 získal hrad český král Jiří z Poděbrad, který jej vzápětí prodal zpět olomouckému biskupství. Tehdejšímu biskupu Tasovi z Boskovic finančně vypomohli jeho bratři Dobeš a Beneš Černohorští z Boskovic, kteří také hrad převzali poté, co biskup Taso zemřel na mor. Za vlády pánů z Boskovic došlo na hradě k mnoha významným stavebním úpravám a stejně tomu bylo i po jejich smrti na počátku 16. století, kdy se Hukvaldy znovu a tentokrát definitivně vrátily olomouckému biskupství. Od té doby drželo olomoucké biskupství (a od 18. století arcibiskupství) Hukvaldy téměř nepřetržitě až do roku 1948, kdy byl hrad zestátněn. Ve 20. století byl ovšem hrad už dávno opuštěný a změněný v ruinu. Uvádí se, že k jeho zničení došlo 5. října roku 1762, kdy na hradě údajně vypukl zničující požár. Ten prý vznikl za bouřky, když blesk udeřil do jedné z dřevěných hospodářských budov, které se nacházely na hlavním nádvoří. Oheň se prý rozšířil a hrad zcela zničil. Podle jiné, méně oficiální verze, hrad zapálili úředníci, kteří tam museli dennodenně chodit do práce. Skutečností ale je, že hrad chátral už delší dobu a většina úředníků jej opustila už dva roky před osudným požárem, kdy byla převážná část kanceláří přesunuta do zámku v podhradí. Chátrání pokračovalo i po požáru, neboť vesničané dole z obce tehdy hradby rozebírali a používali je na stavbu vlastních obydlí. Hrad postupně zcela zpustl, teprve v 19. století zde byly provedeny alespoň nejnutnější opravy. V té době se už o Hukvaldech psalo jako o romantické zřícenině a místě častých výletů, což platí v podstatě doposud.