CESTOVÁNÍ

KLÁŠTER BROUMOV

Broumovský klášter s původně gotickým chrámem zasvěceným sv. Vojtěchu byl zbudován na místě původní tvrze v 1. polovině 14. století, počínaje rokem 1322.

Význam Broumova velmi vzrostl v době husitských válek. Vzhledem k tomu, že břevnovský klášter byl roku 1420 vypálen husity, opat Mikuláš II. se s několika řeholními bratry uchýlil do Broumova. S sebou přinesli řadu cenných předmětů, mezi jinými i největší rukopisnou knihu světa, tzv. Codex gigas, jenž se od roku 1648 nachází jako válečná kořist ve Švédsku.[2] Přesídlení opatů z Břevnova do Broumova mělo nesmírný význam pro kulturní a hospodářský rozvoj města i celého kraje.

Chodby kláštera

Roku 1559 vyhořelo proboštství i s městem. Koncem 16. století dochází v Broumově k úpadku řeholního života v důsledku sílícího reformního hnutí.

V období tzv. katolické reformace po roce 1620 ovšem následovala řada opatů nesmírného významu, např. Tomáš Sartorius nebo Otmar Zinke. Nastala tak doba velkolepé stavební činnosti. Již za opata Sartoria se začal klášterní kostel přestavovat z gotické do barokní podoby (pod vedením italského stavebního mistra Martina Allia z Löwenthalu v letech 1685-1688). Dokončení uskutečnil opat Zinke, který toto dílo svěřil významným barokním architektům Kryštofovi Dientzenhoferovi a jeho synovi Kiliánu Ignáci. Ti také přestavěli další části kláštera. V době působení těchto dvou opatů dosáhl řád benediktinů podnikatelskou činností a organizací plátenické produkce několika set domácích tkalců velmi dobrého hospodářského postavení, které mu umožnilo nákladnou výstavbu klášterních objektů včetně tzv. broumovské skupiny kostelů.

Kilián Ignác Dientzenhofer je také autorem návrhů výzdoby vnitřních prostor kláštera, realizovaných vynikajícími umělci pražského baroka - štukatérem Bernardem Spinettim, freskařem Janem Karlem Kovářem či malířem Felixem A. Schefflerem. Interiéry opatství a konventu byly vyzdobeny mj. obrazy Petra Brandla. Oltářní obrazy v bočních kaplích kostela namaloval V. V. Reiner.

Po 2. světové válce byla německá komunita z Broumova vyhnána (dva mniši působící na jedné z klášterních far v okolí byli zavražděni). V roce 1946 byl ještě učiněn pokus osídlit klášter čechoamerickými benediktiny z opatství sv. Prokopa v Lisle nedaleko Chicaga. V roce 1948 po nástupu komunistů k moci byla jejich komunita vypovězena z republiky.

Od roku 1950 sloužil klášter jako internační tábor pro řeholníky a řeholnice různých řádů. Internované sestry zde žily za nelidských podmínek a byly nuceny pracovat v továrnách a zemědělství v Broumově a okolí.[2] Ulehčení situace přinesl teprve rok 1968, kdy díky politickým změnám mohly sestry nastoupit službu v charitních domovech. V Broumově zůstaly pouze sestry dominikánky, jež zde pekly hostie pro všechny farnosti v Čechách a na Moravě. V roce 1990 ale přesídlily do ženských klášterů na Moravě.